Chceme-li být eko?

Díky mým nynějším zájmům navštěvuji často rozličné výstavy po celé Evropě. Mimo jiné také výstavy dětských hraček a ostatních volnočasových aktivit. V době, kdy mi toto téma nebylo zas tak blízké, jsem se domníval, že už dávno vyrostla generace rodičů s úplně novými názory na ekologii životního prostředí. Když se ovšem jedná o něco globálního, z valné většiny zájmy společnosti jsou více důležité než reálie každodenního života. Nikdy jsem neprováděl žádné výzkumy, nejsem expert, přesto ale považuji za důležité se podělit s vámi o své skromné postřehy.

V tištěných a internetových publikacích, na sociálních sítích a fórech se celkem správně a racionálně diskutuje na seriózní téma ekologičnosti našeho každodenního života: o vzduchu, který dýcháme, potravinách, jež konzumujeme, nábytku, který máme v domácností a o spoustě dalšího, s čím každodenně přicházíme do styku. Ještě serióznějším se toto téma stává ve spojitosti s našimi dětmi. Avšak ve skutečnosti jsem se setkal s něčím úplně jiným.

Téměř třetina celkové plochy reprezentačních pavilonů bývá zpravidla vyhrazena pro virtuální realitu. S ohledem na dobu, v niž žijeme, nebylo by na tom nic překvapujícího, pokud by iniciální složkou této reality nebyla útočnost. Absolutní většina počítačových her je destruktivního charakteru a vyvolává nejen závislost, ale i agresivitu a psychická narušení, které jsou jen těžko napravitelné a mohou s sebou do budoucna nést nepříjemné následky. Samozřejmě, určovat diagnózy je prací lékařů, ale úkolem společnosti je jim tuto úlohu neustále připomínat. Když se dívám na skupinu středoškoláků, které vpadnou do dveří pavilonu a s neuvěřitelným hlukem běží ke svým oblíbeným joystickům a monitorům. Zamýšlím se nad tím, zda v jejich životě existuje alespoň jedno další místo, kam jsou ochotni dorazit tak brzy a včas.

Záměrně se nechci věnovat fast foodu. Už na toto téma toho bylo řečeno a napsáno až příliš, což podle mě vyvolalo zcela opačný efekt, než by mělo.

Naopak bych se chtěl blíže podívat na trh dětských hraček. Tento segment trhu má kolosální proporce. Pokud ale shrnu většinu výstav určených pro děti, vejde se to do jedné věty: plast, nekonečné množství plastu rozličné jakosti a zápachu, od nejlevnějšího toxického do dražšího a nezávadného, ve všech možných barvách a zpracováních.

Výrobců a prodejců, reprezentujících na výstavách ekologické hračky ze dřeva, lepenky, látky, či jiných přírodních materiálů je málo, lze je spočítat na prstech jedné ruky. Vedle jejich stánků běhají dětí a pozorují je rodiče, jež se s velkým a upřímným zájmem pouští do řeči o ekologii a přírodě. V rukou přitom mají plastové tašky nacpané plastovými hračkami, na které jsou zvyklé už celá léta. Převahu plastu jde jen těžko přecenit. Dnešní domácnost (ale i firmu, či jinou organizaci) už nejde představit bez plastového nádobí, předmětů v interiéru a jiných předmětů spotřeby. Přitom ale každý dospělý člověk dobře rozumí, jak moc se plast liší od přírodních materiálů.

Z jakého důvodu se to děje? Proč obětujeme zdraví a budoucnost naších dětí a volíme praktičnost? Dle mého názoru, hlavní příčinou je nízká úroveň vědomí, a taky strach a neochota si brát odpovědnost za budoucnost nejenom svých dětí, ale i za svou vlastní. Můžeme donekonečna naříkávat na spiknutí a monopol výrobců, ale pokud se jednoho dne neodhodláte vyhodit veškeré mističky, lopatky, lžičky a neuvolníte prostor kolem sebe a svých děti od toxických předmětů, které jsou jednoduše nahraditelné papírem, nůžkami a lepidlem, nic se nezmění a už zdaleka ne globálně.

Nespoléhejte se na to, že si pro vás něco udělá stát, nebo politické a sociální organizace. Vytvořte si eko život kolem sebe, ve svém vlastním malém světě. Bude to váš osobní vklad do ekologie země a budoucnosti vašich děti.